Kdo by nechtěl vidět metropoli Rakouska v předvánočním lesku? Třídní učitelky druhých ročníků zorganizovaly pro své žáky jednodenní zájezd do Vídně. Cestovní místní cestovní kancelář zajistila zkušeného řidiče i erudovanou průvodkyni, takže celá cesta neměla chybu. A mrazivé počasí? S tím jsme museli počítat. Sedm hodin pod širým nebem vyžaduje čepice, rukavice, dobré boty i nejteplejší oděv. Tak jsme se třeba dověděli při procházce kolem konírny, že Lipicáni (to, že je to kůň, věděla většina) se rodí černí, zbělají až v 10 letech a jejich výcvik k vrcholovým výkonům drezúry trvá taky deset a aktivní jsou do 38 let věku. Také, že Habsburkům po smrti vyjmuli srdce a všechna jsou uložena v kostelíku uprostřed Vídně atd.
Po setmění je procházka tržištěm před radnicí kouzelná, mohli jsme se zahřát punčem i bez alkoholu, kouknout na mládež i malé dětičky jak bruslí, protože kluziště a klikatý ledový okruh je také zde k zábavě návštěvníků.
A co na závěr? Nikdo se neztratil, neutrpěl úraz, ale mnohým bude rýma připomínat, že byli v době adventu na zájezdě.
PhDr. Ludmila Bělíková