Dnes krátce po půl deváté začalo přerušovaně zvonit, neklamné to znamení požárního poplachu, zatím pouze cvičného. Kdy se tak mělo stát, jsme nevěděli, jen že k němu v blízké době dojde. Žáci opustili školu několika východy spořádaně a v klidu; jestli se tak bude dít i při opravdovém požáru, je otázkou. Na hřišti sousední základní školy jsme se přepočítali, pan ředitel nás pochválil, několika slovy akci zhodnotil a šlo se domů. Tedy do školy. Dle mého názoru příjemné zpestření výuky, nevadilo ani to, že se nohy v přezůvkách v orosené trávě necítily úplně ve svém živlu…
Ing. Jiří Románek